Andrea Hnátková

 

„Kdo umí mluvit, umí zpívat. Kdo má ruce, umí kreslit. Kdo má nohy, umí tančit.“  

Toto motto jsem slyšela na kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou na podzim roku 2011. Nevěřila jsem tehdy, že za 2 dny nakreslím svého oblíbence Johnnyho Deppa tak, aby si byl podobný a ještě se mi ten obrázek líbil. Několik dní poté jsem absolvovala dokonce i svůj první kurz zpívání v životě. Chtěla jsem se „naučit zpívat“. Do té doby jsem zpívala tak akorát ve škole či na táboře u ohně, ale hlavně - v davu! Znáte tu vtíravou myšlenku: „Zpívám falešně, neumím zpívat.“, že? Nic není tak dogmatické, jak se na první pohled zdá. Na kurzu jsem potkala Evu, energickou dámu a sbormistryni v jedné osobě, která nám účastníkům za víkend ukázala, že každý hlas je krásný a kouzlo zpěvu je vskutku jednoduché. Vždyť stačí pořádně dýchat, hodit starosti za hlavu, poslouchat, vcítit se a především nebránit hlasu a nechat tóny rozeznít tělem. Noty nejsou skoro potřeba. Motto z úvodu najednou získává na síle a já mu plně věřím, není čeho se bát. Tehdy jsem objevila svůj soprán. Stále zpívám „v davu“, ale teď už vím, že to umím. :-)